10. 10. 2010

Zdena Dokoupilová – Masaryk měl pravdu, stačí nebát se a nekrást!

 

Zdeni, v posledních dvou letech jsi zažila velké změny ve svém profesním životě. Byla jsi odvolána po 25 letech práce na zámku. V Podzámecké zahradě jsi každý večer usínala a každý den brzy ráno jsi otevírala těžká zámecká vrata. Jak se s odstupem díváš na to, co se na zámku děje? Udělala bys něco jinak?

Zdena_004u.jpg

Ne, neudělala. Něco podstatného změnit by znamenalo zradit a to si zámek a zahrady ode mne nezaslouží. Právě pro to, co k zahradám cítím, nemůžu přestat přemýšlet, slepě poslouchat a mlčky a tupě napomáhat něčemu s čím bytostně nesouhlasím.
A co se na zámku děje? To vím jen z doslechu a novinových článků. Lidé, kteří zahradám rozumí, kroutí hlavou a žasnou co se připravuje. Cítí se bezmocní, protože i můj vyhazov, nebo nahrazení uznávaného odborníka doc. Šimka v čele poradního orgánu ředitele Ing. Slezáka poslankyní Šojdrovou je pro ně vztyčený prst, jak mohou dopadnout, pokud nebudou držet pusu a krok. Nejvíc mne mrzí, že se je dneska pravda pro smích a zkušenost udupává nadutec.

Netajíš se svým názorem, že správa památek u nás není dobře organizována. Můžeš to blíže vysvětlit?
Dá se vztáhnout obecně ke správě. Když byl zámek pod „okresem“, místní představitelé měli jasný zájem, aby byl dobře spravován. Výsledek byl každému na očích. Přesunem vedení Památkového úřadu do Prahy nastal neskutečný propad. Nedivím se, vždyť vznikl moloch – úřad (NPÚ), který se najednou měl postarat o cca 110 hradů a zámků! Chyba je koncepční a to je jedna z věcí, které bych chtěla v Senátu prosazovat. Co nejvíc pravomocí a správy dostat na co nejnižší organizační úroveň. Není možné dobře řídit třeba kroměřížský zámek z Prahy nebo ze Zlína. A neplatí to jen pro zámek – centralizace vedení institucí přidělává potíže všem občanům. Ať už jsou to úřady, nebo i soukromé firmy – když třeba chcete odhlásit plyn, sdělí vám operátorka na telefonu, že musíte do Ostravy. Copak to zvládne třeba člověk, který má nemocné klouby?

Co vidíš, jako člověk, který zdá zámek a zahrady jako vlastní boty, jako největší nebezpečí pro příští roky? Opravdu si myslíš, že projekt NCZK, který by měl přinést spoustu peněz, nebude zahradám prospěšný?
Já jsem nikdy proti celému projektu NCZK nebyla. Měla jsem ale dvě zásadní připomínky: Pokud má být cílem projektu školit odborníky v metodice ošetřování zahrad, pak to má dělat ten, kdo to umí – a umí to zahradnická fakulta v Lednici. V Kroměříži dnes nejsou žádné uznávané autority v zahradnické problematice. Kdo tady bude učit zahradníky a čemu? Co se tady chce přednášet zahradníkům jiného, než co si přinesli ze školy a naučili se v praxi? Vychloubání se metodikou, dokonce s s evropskými ambicemi, to je opravdu výsměch. To se ze šesti knih udělá sedmá. Kterou nikdo nebude číst.
Druhou výhradu mám proti způsobu, jak se připravuje využití finančních dotací. Peníze půjdou na věci, bez kterých se zahrady snadno obejdou, zatímco životně důležité věci zůstanou stranou.
Moje nedůvěra a zklamání z projektu nastaly postupně. V několika posledních letech neustále klesal rozpočet, který jsme měli na celou památkovou údržbu. Každým rokem mi z vedení NPÚ tvrdili, že až příjdou evropské peníze, tak se všechno dožene. A výsledek? Hlavně se bude budovat nové! Na opravu toho původního, co „hoří“, půjde možná čtvrtina. Z ohromující částky 336 mil. Kč se nevybuduje nový přívod vody do Květné zahrady, nezachrání se vzácné zelené špalírové stěny ani nebude zrekonstruovaná Rotunda nebo kolonáda…. V Podzámecké zahradě dendrologické studie varují před stárnutím stromů, apelují na výsadbu – ale za peníze NCZK se nezasadí jediný strom.

Celá léta jsi měla Kroměříž jako na dlani, možná až příliš blízko. Jaké nové pohledy se ti odkryly, když jsi odešla ze zámku?
Zvláštní okolnosti, za kterých jsem opouštěla zámek, mi přinesly mnoho pocitů a „zážitků“, které bych jinak nezažila. Hlavní roli sehráli lidé. Doznívaly i negativní zkušenosti, ale převažovaly přece jen ty pozitivní. Podaná pomocná ruka, povzbuzení a zájem byly strašně důležité. Navíc pro mne překvapující, že podpora přicházela i od lidí se kterými jsme se dříve jen pozdravili. I úplně neznámých – třeba když paní, od které jsem si na tržišti kupovala květák, povídá: „.. a nedejte se, paní kastelánko“.
Nová zkušenost je vykonávat funkci kastelánky ve zcela jiném prostředí. V Rychnově vidím úplně jiný styl hospodaření. Způsob práce, který by měl být samozřejmý pro celou společnost. Kromě zámku se starají o lesy a rybníky. Hospodářství musí vydělat na obnovu movitého i nemovitého majetku. O celé hospodářstvíse stará pouhých 35 lidí.
Velkou zkušeností u Kolowratů je i pohled na úředníky a památkáře z břehu soukromníka. Zase je to jen a jen o lidech a systému.
Kdybych měla od Kolowratů odejít do Senátu, poděkuji osudu za to, že nás s hrabětem a hraběnkou seznámil. Lidskost a důvěra s jakou mne přijali je pro mne nečekaná a zavazující.

Senát má mezi lidmi pověst poněkud zbytečné instuituce – pokud se staneš senátorkou, jak bys chtěla být užitečná regionu, který tě zvolil?
Věřím a doufám, že lidé pochopí, NA CO MAJÍ SVOJI SENÁTORKU. CHCI PRACOVAT PRO NĚ, NE PRO STRANICKÝ SEKRETARIÁT. Senátor je podle mě něco jako OMBUDSMAN REGIONU. Nemá jen formální pravomoci, vyplývající ze zákona, ale i autoritu .Chci být k dispozici jednotlivým občanům, občanským sdružením, obcím a starostům, abych jim pomohla jak vymoci právo, nebo uskutečnit jejich cíl. Jsem žena a žena je vždy emoce. Myslím, že to není v pozici senátora špatná věc. Zkušenost s arogancí jiných a osobní bezmocnost hraničící s beznadějí mám v sobě ještě pořád hodně živou, takže se dokážu vcítit do pocitů lidí, pro které bych chtěla být nadějí.

Máš za sebou 4 roky v politice – v dresu kroměřížských Zelených, v městském zastupitelstvu. Obohatilo tě to, nebo jsi někdy litovala, že ses do politiky pustila? Naplnily se nějaké tvé obavy, je oprávněný lidový názor, že politika je špína? 
Spousta věcí se mi nelíbí. Mohu rezignovat, večer nadávat u televize, zakuklit se do svého světa a život dožít. Nebo mohu navzdory negativní zkušenosti znovu roztáhnout křídla a něco v rámci svých možností udělat.
Do komunální politiky jsem nevstupovala s obavami, leda tak osobními, zda to zvládnu. Zkušenost s lidmi kolem byla pro mne velmi poučná. Potkala jsem lidi, kteří pracují odpovědně a přemýšlejí, kteří si stáli za svým názorem bez ohledu na to, co se jim snaží diktovat jejich strana. Naopak nejhorší je pro mne zkušenost proměny člověka, který se jen pro svůj prospěch zřekl pravdy. Zklamáním pro mne bylo i poznání, že lidé kteří dostali od občanů důvěru, hlasovali proti svému přesvědčení a dali přednost stranickému příkazu. Jsem ráda, že u kroměřížských Zelených jsem se setkala s lidmi, kterých si můžu vážit a že jsme po celé 4 roky dokázali táhnout za jeden provaz.

Díky za rozhovor a těším se na viděnou

Ríša Kreml