11. 10. 2008

kreml.bmp

Z plakátů stran stávající krajské koalice čiší spokojenost s tím, jak se zdravotní péče ve Zlínském kraji rozvíjí. Program Strany Zelených situaci v oboru, který zajímá každého z nás, zdaleka tak optimisticky nevidí. Čím to?

Z pohledu úředníka, který pacienta vidí jen jako položku v krajském rozpočtu se situace asi zlepšila. Náš pohled je ale bližší řadovému, nikoli prominentnímu pacientovi, a lékaři či zdravotní sestře, kteří s nemocnými pracují dnes a denně.

Můžete to konkretizovat – ve volební kampani zaznělo, že výrazně vzrostly investice do zdravotnictví?

Je to hra s čísly. Jak víte, nemocnice se proměnily na akciovky – nicméně majetkem a.s. jsou jen předměty movité, nikoli budovy, ty zůstaly v majetku kraje. Nemocnice si tedy své prostory od kraje pronajímají, jde o jakousi pojistku pro případ krachu takové akciovky. Reálně tedy tečou peníze za nájem na účty kraje a následně jsou vraceny do nemocnic ve formě dotací. Jestli tento systém budeme nazývat „zvýšením investic“, pak tedy ano. Jen mi to trošku připomíná Potěmkinovu vesnici.

Vždyť přece k investicím v krajských nemocnicích došlo, třeba dětské oddělení v Kroměříži, nebo Onkologické centrum v Baťově nemocnici?

Pracuji v Kroměřížské nemocnici – rekonstrukce zde probíhají asi 12 let, dětské oddělení je v pořadí asi desáté, které se dočkalo rekonstrukce. Zaplaťpámbu, ale určitě to není bůhvíjaká zásluha těch, kteří se tlačili před novinářskými objektivy při přestříhávání pásky. Nevím, proč bychom jim měli tleskat za to, že peníze z našich daní skončily tam kde patří – nebo by to snad mělo být jinak? Co se týče Baťovky, to je kapitola sama pro sebe. Ne, že bych občanům Zlína nepřál kvalitní nemocnici, při pohledu z Kroměříže se ale nemůžu ubránit pochybám. Proč má z nemocnice okresní najednou vzniknout nemocnice fakultního typu, tedy zařízení s nejdražší, superspecializovanou péčí? Protože vzniklo krajské uspořádání? V kraji, který má zhruba poloviční počet obyvatel než třeba Jihomoravský, není dostatečný spád pro efektivní provoz třeba traumacentra. Pracuji v oboru asi 12 let a opravdu bych se nenechal v případě vážného úrazu převézt na oddělení, kde se personál zákonitě nemůže erudovat, protože mu pod rukama projde příliš málo pacientů. Jaký význam pro občany našeho regionu má vytváření takového centra ve Zlíně, když po léta funguje velmi kvalitní spolupráce s Úrazovou nemocnicí v Brně? Nesmírně drahé Onkologického centrum je podobný případ. Tyto peníze nalité do Baťovky budou zákonitě chybět v regionech – tedy i na Kroměřížsku. Napadá mě hříšná myšlenka – nebylo by nakonec nejlíp, kdyby se region Kroměřížska administrativně přičlenil k jinému sousednímu kraji, kde už fakultní nemocnice dávno jsou, a s kvalitním personálním vybavením?

V posledních letech se hodně mluví o hospodaření nemocnic. Je to opravdu takový problém? Mám obavy, že je to ještě větší problém, než je obecná povědomost. Všichni odpovědní se sice tváří nesmírně spokojeně, zvlášť před volbami nesmí přece vyplavat na povrch nějaká lapálie. Jenže už od r. 1997 se napíná struna, která jednou musí prasknout. Už nejméně 11 let jsou nemocnice ve Zlínském kraji chronicky podfinancovány, neboli dostávají za stejnou péči menší úhradu od pojišťoven. Na jednoho občana kraje vyplatí pojišťovny o cca 2000 Kč méně než v jiných krajích. Je dost neuvěřitelné, že to krajské zastupitele nechávalo dosud v klidu. Za poslední roky změny veškerá žádná. Pak se můžeme divit, že třeba na endoprotézu kolene se u nás čeká až čtyři roky. Že houfně odchází zdravotní sestry a kvalifikovaní lékaři, protože meziroční nárůst jejich příjmů nepokryje ani inflaci. Bohužel, vážnost celé situace lidé pochopí většinou až tehdy, když se potkají s nemocí. A ujišťuji vás, že když budete mít těžkou artrozu kyčle, budete ráda, když si dojdete na záchod, ne tak abyste běhala po pojišťovnách a dožadovala se svých práv.

Jaké vidíte řešení na krajské úrovni? Tento problém vidím jako jeden z nejtěžších pro novou krajskou reprezentaci. Jediná možnost je soustředěný tlak všech politických sil kraje s cílem dosáhnou nápravy. V prvé řadě se o problému musí mluvit, lidé musí vědět, že jsou reálně diskriminováni. Blíží se volby – ptejte se svých kandidátů, co s tím udělají. Dejme najevo, že nám to není jedno.