29. 10. 2014

Kdo neumí mariáš a chce si přečíst tuto úvahu, bude to mít trošku těžší…

Doba těsně povolební je obvykle časem hektickým, nervózním a nepříjemným. Ti, co ve volbách získali mandáty, se schází mnohdy po nocích, jednají, a co si budeme povídat – licitují. Připomíná mi to oblíbenou českou hospodskou hru, licitovaný mariáš. Pravidla se těžko učí z učebnic, musí se to hrát. Mě naučili mariáš dva kamarádi, když jsme kdysi vyrazili na mladicky nerozvážnou dobrodružnou cestu po zemi do Indie. Nezapomenutelný výlet, výborná hra. Základy jsem pochopil někde kolem Cařihradu, přes Turecko jsem se trošku dostal do hry a v Iránu nám zabavili karty, takže jsme si pak zahráli zase až v Indii u Tadž Mahalu, kde jsme sehnali nové. Dodnes se scházíme, s panem učitelem a s panem nakladatelem, a jsou to moc příjemné večery, kdy kromě karet probereme celý život.

V politice karty rozdávají voliči. Říká se, že na karty se nemá nadávat a musí se hrát s tím, co přijde. Voliče musíme také brát takové, jaké jsou.

Karty si drží hráči v rukách a licitují, jak vysokou hru si troufnou hrát. V komunále drží nejvíc trumfů ti, co mají nejvíc mandátů. V mariášové terminologii jsou tedy „na forhontu“ hráči z ANO. Mají právo, ale i povinnost se ptát, kdo s nimi postaví koalici a bude tedy hrát v dalším volebním období prim. Mohli by i cuknout, dát „pass“, a nechat sestavit koalici některou jinou, ve hře zkušenější stranu, a napřed se trošku na radnici rozhlédnout. ANO ale volí trumfy – řeklo této variantě NE, přebírá tedy zodpovědnost se vším všudy. Nebudou to mít lehké. Nikdy nehráli mariáš a nemůžou si dovolit ten luxus, že pochopí pravidla až v Turecku. To by mohlo být pozdě.

Co na to ostatní strany? Povězme si na rovinu, že v Kroměříži je v programové rovině mezi jednotlivými stranami jen málo témat, kde by byly názory zcela protichůdné. Jsou určité osobní animozity, někdo nechce jednat s komunisty, někdo s průšvihovou paní Číhalovou, někdo nemusí pana Malého, jistě se najdou i takoví, kteří se vyhnou nám Zeleným. Ale jinak je to až překvapivě velká shoda. Aspoň v proklamacích. Prostě jsme malé město a fungující služby, čisté parky nebo dobře vedené školy potřebujeme všichni. Pokud má někdo z místních politiků ne právě křišťálově čisté úmysly, nechává si je na jinou příležitost, než je čas povolebního vyjednávání.

Logicky první jednání svedlo ANO s ODS starostky Hebnarové. Až do pondělí prosakovaly zprávy, že je ruka v rukávě. Bylo by to celkem logické. Daniele Hebnarové se podařil malý zázrak – zatímco po celé zemi hvězda ODS po celorepublikové blamáži hasne, v Kroměříži osobně vyhrála na celé čáře a navíc neztratila ani jeden mandát. Nebýt ANO, byla by dnes zřejmě na forhontu ODSka. Jenže není, takže musí čekat, co na to vítěz. A vítěz řekl v úterý překvapivě ne. Proč, to se můžeme jen domýšlet. Spekuluje se, že se neztotožnil s požadavkem na MHD a svoz odpadu zdarma. Anebo jiné, zákulisní důvody, které neznáme – my jsme jim k tomu nesvítili. Moc logicky to při pohledu zvenčí nevypadá, protože začít vést město se zbrusu novým složením rady, kde jedinou kontinuitu bude představovat sociální demokrat Šindler, to tedy bude chtít hodně dobré mariášníky. V každém případě, pokud půjde Daniela Hebnarová a spol. do opozice, nastavila laťku vysoko a patří jí dík za vykonanou práci, což rádi politické konkurentce přiznáváme.

Lepší v licitaci byli lidovci, byť s pouhými dvěma mandáty, ale v souzvuku se ZVUKem (další 2) a neformálně sdružení se Zelenými, tedy Zdravým Kroměřížskem (ještě 2). V mariáši bych takové seskupení mandátů nazval „tři hlášky proti“. Hláška je situace, kdy hráč má současně kluka a dámu. Lidovci-ZVUK-Zelení jsou tedy v nové koalici v podstatě jedním hráčem. Proč? Protože prošli minulé 4 roky turbulencemi v opozici, vzájemně se respektují a 99% programu mají buďto stejný, nebo se vzájemně nevylučující. A v mariáši není špatné své partnery znát.

Třetí do mariáše zvolilo ANO, tedy hráč na forhontu, socany. Tito karbaníci utrpěli ve volbách ztrátu krále, Miloš Malý padl. Ale zřejmě to pro partaj nic neznamená, neboť vyjednávání vede dál jako předseda místní organizace. Navíc to vypadá, že nenápadně ignorují respektovanou europoslankyni Olgu Sehnalovou, neboť se nijak zvlášť nesnaží zapojit ji do jednání o prioritách.

Co Zdravé Kroměřížsko? Přece jen, než začnou pršet karty na stůl, pár slov o našem postavení musím přidat. Ve volbách jsme dostali 2 mandáty – Richard Kreml a Zdena Dokoupilová. Což je ze 27 karet ve hře docela málo. Doufali jsme aspoň ve 3, leč jak výše uvedeno, hraje se s tím, co přijde. Spojením s Motyčkovci jsme se dostali z mariášového postavení „na ocase“. První tah tedy není tak špatný. Dostali jsme právo nominovat jednoho člena Rady. K překvapení všech jsme nenominovali nikoho z nás, ale pana JUDr. Smíška, což je sice lidovec, ale člověk, kterého si vážíme a bude dobře zastupovat nejen nás, ale bude užitečný hlavně pro občany města. A hlavně se nám podařilo najít programové průniky v tom, co je pro nás nepodkročitelné pro účast v koalici – z Kroměříže zmizí hrací automaty, nebude se plošně kácet, ale budou se vysazovat nová stromořadí. Koaliční partneři považují vážanskou těžební jámu za prioritu. Boj o VaK bude pokračovat ze stejným cílem – vodu neprodáme. Můžeme se aktivně zapojit do tvorby územního plánu.

A dál?“ Oblíbená fráze, kterou se ptá kamarád Axis, když se čeká rozhodující výjezd. Uvidíme, jestli poslední půjde trumfová sedma tak, aby vyhráli Kroměřížané. Věříme, že ano. Proto do toho jdeme.

Za Zdravé Kroměřížsko –Stranu Zelených

Richard Kreml