17. 12. 2011

O rekonstrukci jediného kroměřížského kina bylo řečeno a napsáno dost. Otevření bylo očekáváno s nemalým napětím. Hodnocení ve zkratce? Ač opozičníci, buďme velkorysí a objektivní – Nadsklepí prokouklo a akustiku sálu můžou Kroměříži závidět. Skřípání zubů tak vyvolávají hlavně nemalé náklady už tak zadluženého města a jejich protlačování zastupitelstvem salámovou metodou oblíbených „víceprací“. Mimochodem, ještě nám zapomněli sdělit, že budou potřeba peníze na fasádu a kotelnu… To ale není důvod, proč nejít do kina. Naopak, Nadsklepí za návštěvu určitě stojí.

Hodnotit, jak vypadá kino po rekonstrukci na malém městě je věc dosti subjektivní, těžko srovnávat. Nejspíše se za našich životů otevření jiného kina nedočkáme. Nadsklepí bylo pojato jako hybrid mezi kinem a koncertním sálem, což vyvolávalo obavy. Výsledek je po stránce akustiky sálu až překvapivě dobrý – zejména zvuk klasické hudby i mluveného slova odborníci velmi chválí. Solidní je klimatizace, přirozeně působí osvětlení hlediště, tedy pokud nějaký šílený experimentátor za ovládacím pultem neháže záblesky světelných efektů do očí diváků, jak se stalo právě při otevření. V sedačkách se dobře sedí a zdá se, že je víc místa pro nohy než před rekonstrukcí. Chybička se vloudila v podobě promítacího plátna, které vypadá jako slepené z několika kusů. Zázemí kina neurazí, i když provozovat bufet v kině asi nebude právě lukrativní živnost. Úlet je „přednáškový sál“, zřejmě úlitba podmínkám dotačního titulu. Tohle se moc nepovedlo, využití místnosti připomínající prosklený nádražní bufet mi není jasné.

Nejpodstatnější důvod, proč Zelení projekt od počátku nepodpořili, je finanční nákladnost a sporná využitelnost objektu. Náklady ve výši nějakých 40 mil. Kč, to je pro zadlužené město silné kafe. Navíc kouzlem nechtěného se ukázalo, že po dobu asi půl roku, kdy bylo Nadsklepí zavřené a promítalo se v Domě kultury, nikomu kino nescházelo. Biograf jen zpestřil program kulturáku.

Podtrženo, sečteno – výsledek rekonstrukce (interiér navrhl architekt Radim Hejný) chvályhodný a povedený. Doufejme (byť nezastíráme skepsi) v co nejširší využití. Ale pachuť ceny zůstává. Jako když si zadlužený člověk vezme další půjčku. Třeba na dovolenou. Blázen, řeknete si. A město? My všichni jsme blázni…

Richard Kreml

 

/trumpety_upr.jpg