17. 11. 2011

Tohle není politikum. Ve většině měst se komunální zastupitelé shodnou napříč politickým spektrem. Hazard, automaty, videoterminály a podobné svinstvo do civilizované země nepatří – ruinují lidi, přivádí do zoufalství celé rodiny. Škoda, že to také nechápou mnozí na úrovni parlamentu, ti ale zřejmě mají svou motivaci (jak před časem ukázal test MFDnes, kdy jediný, kdo odmítl nabízený úplatek za „správné“ hlasování o hazardu byl Zelený). Podílíme se proto na přípravě vyhlášky, v mezích zákona co možná maximálně vykazující hazard za brány města. Snad projde již na následujícím zastupitelstvu. Proč to děláme? Přečtěte si příběh ze života.

Pan M.K. (56 let) byl učitelem fyziky a tělocviku, inteligentní a oblíbený žáky i kolegy. Pád na dno začal nenápadně – po smrti manželky ho kolegové po vyučování občas vzali na skleničku do restaurace, aby přišel na jiné myšlenky. Byl tak sám, děti byly velké a daleko. Nebyl příliš zvyklý pít, takže  po dvou „frťanech“ nevěděl čí je, ztrácel zábrany a sotva se dopotácel k nejbližšímu automatu. Ráno se divil, kde že má výplatu. Co teď? Bez peněz, do konce měsíce 4 týdny?  Rychlá půjčka, vždyť v reklamě  to jde tak snadno. „Jasně, není problém, půjčíme vám 5000, za měsíc vrátíte 10000“. Jenže další výplata opět zmizela v jednorukém banditovi. Další půjčka, další lichvářstký úrok. Pan M.K. prodal auto, garáž. Peníze opět zmizely. Vždyť štěstí jednou musí přijít.

Nepřišlo.  Přišli vymahači dluhů. Vyražené zuby si ale neodnesli, nechali je dlužníkovi v dlani.  Na pana M.K. se nakonec štěstí usmálo, o jeho trampotách se dověděla rodina, ačkoli dělal vše pro to, aby se jeho tajemství neprovalilo. Následovalo psychiatrické léčení, odvykací kůra. A happy end, který pro tuto diagnózu není zrovna pravidlem – pana M.K. podrželi kolegové v zaměstnání a hlavně, o práci nepřišel. Neodvrátila se od něj rodina – zaručili se za něj a zpočátku zaplatili dluhy, pak mu pomáhali závislost překonat.  Neskončil tak jako troska bez domova, někde v kanále.

Jistě, do značné míry si za všechno mohl sám. Každý svého štěstí strůjcem, však je demokracie.  Ale bez „výherních“ automatů na každém rohu to celé nemuselo být.